13. 11. 2013

Bulharská abeceda aneb abychom nezapomenuli

Tak už jsme v Bulharsku víc než rok. Pomalu už nás přestávají místní specifika překvapovat a proto nastal čas sepsat, co nás zatím překvapilo.
Taky jsme vytvořili pro nově příchozí webové stránky, kde by měli najít informace, které jim pomohou se tady rychle zorientovat a připravit na kulturní šok, který sice stejně přijde, ale alespoň teoreticky na něj snad budou připraveni. Stránky Čechů a Slováků žijících v Bulharsku

Auta
A jako auta. Pro Bulhary je auto znakem postavení. Mnohem víc než u nás. Člověk žije z ruky do huby, bydlí  v polorozpadlém neudržovaném paneláku, ale musí mít silné auto nejlépe audi, mercedes, bmv. A nejen, že v něm jezdí s rukou ven z okýnka jako největší frajeři, ale taky k dobrému jménu patří mít to auto vždycky vyleštěné. A na to jsou tady vážně dobře zařízení. Automivky jsou na každém rohu a za pár korun vám vevnitř i zvenku vypulírují auto tak, jak vypadalo naposledy při koupi. A samozřejmě ruční mytí, žádné škrábance z automatické myčky. A protože se na umytí čeká, tak mají k dispozici plastové stolečky, židličky. Uvaří vám kafe a vy se pak koukáte, jak maníci makají.



Balkánský basketbal

Pojetí pořádku je v Bulharsku poměrně zajímavé. Obecně se dá říci, že se chovají poměrně racionálně dle hesla co není celé moje, to mne nezajímá. Tento přístup lze vypozorovat prakticky všude. Počínaje tím, že paneláky z předrevoluční éry se rozpadají a každý si opravuje jen tu svoji malinkou sekci. Vymění okna a vybírá si přitom dle svého vlastního uvážení, to znamená, že se nenechá svazovat ani velikostí a tvarem původních oken ani jejich barvou. Pak si svoji kóji zateplí. Samozřejmě na polystyren dáme barvu. Opět nás přitom vůbec nezajímá, že soused má svůj panel natřený na zeleno, my si ho natřeme na oranžovo. V současné době už u většiny paneláků nejde určit, jak vypadaly původně. A upřímně řečeno vypadají strašně. Jejich okolí je snad ještě depresivnější. Poté, co obrovská sídliště komunisté postavili, nelámali si hlavu s okolím domů. Zeminu nikdo nesrovnal, nikdo nevysadil ani záhony ani trávníky. A tak dnešní zeleň roste na pahorcích zbylých po výstavbě, není v nejmenším udržovaná a vypadá to tam jako v příkopu u hlavní silnice.
Nejsem si jistá, jak funguje vyvážení odpadků. Zcela jistě zde nefunguje jednotná sazba na obyvatele jako u nás. Popelnice jsou rozmístěny sporadicky po ulicích a vždy jsou otevřeny. To má za následek, že při větším závanu letí odpadky ven. Ale příčinu to má čistě praktického rázu. Takový Bulhar neplýtvá časem. Doma vezme tašky s odpadky a nasedne do automobilu. Stáhne okýnko a nízkou rychlostí projíždí kolem popelnice. Zamíří a hodí! Zásah? Většinou se skutečně pytlem s odpadky do popelnice trefí! Holt léta praxe se nezapřou. My tomu říkáme balkánský basketbal. Prý se pěstuje nejen v Bulharsku, ale i v okolních zemích.















Cesty
Záměrně nechci psát o silnicích, ale o cestách. Vnímání sjízdnosti cesty se nám totiž po příjezdu do Bulharska značně změnilo. Nedávno jsem přišla ke kamarádce na návštěvu a pochvalovala jsem si, jak tu jejich cestu hezky opravili. Dříve tam totiž na 5m2 bylo 7 děr hlubokých minimálně 20 cm. Navíc to není asfaltová cesta ani betonová ani panelová. Jen zpevněná štěrková cesta, která však slouží jako příjezd k domům, které v žádném případě nepatří k těm levným.









Dopravní předpisy
S dopravními předpisy si místní příliš hlavu nelámou. Nejdřív si tady člověk všimne toho, ze Bulhaři v podstatě nikdy nepoužívají blinkry. Ještě dokážu pochopit, pokud ho nepoužívají při přejezdu z pruhu do pruhu, ale oni to nepoužívají ani při odbočování a tím pádem je řízeni tady trochu hazard a hodně zkouška pevných nervu a především předvídavosti. Vzhledem k jejich národní averzi k blinkrům je neuvěřitelně zajímavá zejména jízda po kruhových objezdech. Tady v Sofii jich mají spoustu, většinou dvou nebo třípruhových. Blinkr nepoužívají při výjezdu, takže je potřeba vytušit, kde asi tak budou vyjíždět. Ale protože ještě na těch krouháčích moc jezdit neumí, tak třeba čekají, až bude volny vnitřní pruh a tím blokuji při vjezdu na něj všechny za sebou. Přitom ostatní pruhy jsou volné. Kromě toho se vyskytují jedinci, kteří naopak mají zapnutý levý blinkr po celou dobu jízdy na kruhovém objezdu a často ještě dlouho poté, co kruháč opustí, takže matou všechny kolem sebe.
Vůbec nejvíc mne ale irituje jejich zvyk vjíždět na hlavni silnici bez toho, aby před vjezdem zastavili a rozhlédli se. Bulhar v autě jede a zastaví až v polovině pruhu hlavni silnice a tam se teprve začne rozhlížet, respektive odhaduje, zda ho ten, co má přednost přeci jen nepustí. Věřte nebo ne, často ho skutečně pustí! Na jednu stranu je tenhle jejich zvyk strašně iritující, ale na druhou stranu je fakt, ze při zdejším silném provozu by asi nikdo nikdy jiným způsobem na hlavni silnici nevyjel.

Elektřina
Z dětství si pamatujeme, ze nám čas od času vypínali elektřinu. Dnes už vypadne jen výjimečně při silné bouřce. A jsme tak úplně ochuzeni o večeře při svíčkách! A proto tady většinou ani moc nenadáváme, když už počtvrté v týdnu vypnou proud. Obzvlášť v létě je to skoro příjemné. Děti večeře při svíčkách milují. Horši je to v zimě, především proto, ze topení máme na elektřinu! A takové čtyři hodiny bez topení už jsou sakramentsky znát.

Hory
Ačkoli většina Čechů si při vysloveni jmena Bulharsko hned představí levnou dovolenou u moře, řekla bych, ze to nejkrásnější tady není moře, ale hory. Primo v Sofii máme pohoří (skutečně to není jen nějaký kopec). Nádherná Vitoša má nejvyšší vrch vysoký  2 290 m. Pro nás Čechy, co máme sice hory skoro všude, ale nejvyšší hora je Sněžka, to je docela zvláštní. I v místním teplem květnu (Téměř každý den minimálně 25°C ) na Vitoše byl pořád sníh a neroztál ani na konci června! Na jejím úpatí najdete kamenopády jako z pohádky a několik úžasných vodopádů.
Kromě Vitoši, kterou máme za barákem (na sjezdovce jsme za 20 minut a je skvělá! ) , je tady ale spousta nádherných míst - magických 7 jezer v Rile, nejvyšší vrch Balkánu Musala, Stara Planina a Pirin. Tam všude jsou skvělé vysokohorské túry. kromě toho tady je velké množství skalních měst, asi nejkrásnější v Belogradčiku, kde je do antropomorfních skal zakomponovaná starověká  pevnost.









Informace
Získat informace o tom, co je v Bulharsku zajímavého, kam se vypravit, jak se tam dostat a kde začíná nějaká turistická značka, je prakticky nemožné. Na internetu lze najít informace jen povšechné bez potřebných detailů, často vychvalují něco, co ani tak moc nestojí za to a naopak místa, která jsou úžasná, nikde nenajdete. Několikrát se nám stalo, že na skvělá místa jsme se dostali jen díky tomu, že tam existují kešky (viz www.geocaching.com). V některých případech mají značení na silnicích, ale i to je většinou mizerné. Mapy buď neexistují, nebo ve skutečnosti vypadá okolí úplně jinak. Zlaté turistické značení v Česku!

Jazyk
Bulharština je slovansky jazyk, tak to vypadá, že bude jednoduché se tady domluvit. Ze začátku jsem ale měla pocit, že tady lidi mluví snad svahilsky a nerozuměla jsem skoro nic. Kromě toho, že podstatná jména neskloňují, tak je často jejich význam posunutý. Třeba napravo znamená v bulharštině rovně. Užasno znamená strašně, úžas je horor. Planina jsou hory. Drvo je strom, kosa jsou vlasy. Majka a bašta jsou mamka a taťka.
Kromě těch posunutých významů je hlavni překážkou, hlavně pro mladší ročníky, které se neučily povinně rusky, azbuka. Všechny nápisy, webové stránky a vůbec  prakticky vše, je psáno výhradně v azbuce. Naštěstí aspoň ukazatele na silnicích jsou většinou nejen v azbuce, ale také v latince.















Káva
Ačkoli v Bulharsku téměř neexistují příjemné kavárny, jakých je u nás už spousta, kávu mají v podstatě všude velmi dobrou. Dokonce i ve stáncích na ulici, kde vám kafe dají do plastového kelímku. Takových stánků je všude spousta a místní je zhusta využívají. Typický obrázek je skupina Bulharů nebo Bulharek stojících před kanceláří, obchodem, restaurací a v jedné ruce mají tohle kelímkové kafe a v druhé cigaretu (platí zde plošný zákaz kouření ve veřejných prostorech).

Lična karta
Je místní občanský průkaz. Měl by si ji vyřídit každý cizinec, který zde bydlí více než 3 měsíce. Bez ličné karty není možné platit na internetu kartou, nemůžete online zaplatit pokutu za parkování, pokud s vámi chtějí policajti řešit nějaký přestupek, musíte s nimi na stanici, na místě by to s vámi vyřešili jen s ličnou kartou.  Její vyřízení na úřadech je přitom tak komplikované, že se do toho může pustit snad jen naivní jedinec nebo ten, kdo si užívá byrokracii.

Martenice
Asi nejkrásnější místní zvyk. Prvního března si všichni Bulhaři navzájem vyměňují tenké červenobílé náramky z vlny, kterým se říká martenice. Ten den jich má každý na zápěstí až několik desítek – podle toho, kolik lidí ten den potká. Martenice jsou symbolem zdraví (červená) a štěstí (bílá barva) a měly by se nosit až do té doby, než uvidíme prvního čápa nebo první rozkvetlý strom. V té chvíli pak martenice přivážeme na větve toho kvetoucího stromu nebo dáme pod kámen. Stromy jsou proto od března/dubna přímo obsypané červenobílými náramky a je to nádherné. Celý únor přitom všude, nejen v obchodech, ale i na ulicích prodávají martenice již hotové s různými přívěsky. Výběr je obrovský.



Narozeniny a oslavy
Bulhaři jsou národ, který slaví velmi rád a často téměř cokoli. Oslavy narozenin jsou přitom skutečně velké slavnosti, při kterých je potřeba ukázat, že na to máme. Nejen, že se pozve spousta lidí, ale musí být také zábava (profesionální animátoři jsou mnohem rozšířenější než u nás), spousta jídla a pití a také dort. Dorty mají strašlivě sladké, ale když si dáte malý kousek(víc se ani nedá sníst), jsou moc dobré. Zejména biskvitna torta je místní specialitou.
Kromě oslav narozenin Bulhaři také velmi rádi piknikují. Vyrazí někam do přírody, rozloží deky a jí a pijí a vykládají. Pak po nich zbyde v lese spousta odpadků, které nikdo neuklízí a tak zejména na oblíbených piknikových místech to vypadá jako na smetišti.
















Oblečení
Krásná, silně nalíčená dívka v elegantních šatech a botách na vysokém podpatku, muž s vyholenou hlavou, zlatým řetězem kolem krku a v moderní teplákové soupravě od některé ze světových značek. Tak vypadá typický bulharský pár. Ženy si na svém zevnějšku skutečně velmi zakládají a často mám silný dojem, že sice nemají na jídlo ani bydlení, ale oblečení a auta musí být perfektní.


Počasí
Tak tohle je věc, která je tady náramná. Celý podzim až do pozdního října je zalitý sluncem a teploty jsou nad dvacítkou. Jaro je úplně stejné. Mám pocit, že tady slunce svítí prostě pořád. Je jen málo dní v roce, kdy je nebe zatažené, šedivé a je pošmourno, jak jsme na to zvyklí u nás. Je strašně příjemné ráno vstávat do slunce a ne do neidentifikovatelné šedi!



































Růže
Ve středu Bulharska leží pravé růžové údolí. Růže tam pěstují na polích, pořádají se tam exkurze na sběr růžových plátků, ze kterých potom vyrábí speciální růžový olej (bulharsky maslo – všimněte si opět posunutého významu slova…). Z oleje pak připravují veškerou myslitelnou kosmetiku. Nejznámější je růžová pleťová voda, která má velmi blahodárný vliv na pokožku i vlasy! Růžová kosmetika je asi nejčastější suvenýr z Bulharska. Vyrábí krásná růžová mydélka ve tvaru růže a s vůní, která připomíná babiččinu světnici.

Služby
V Bulharsku dnes už seženete v podstatě všechno a služby je také jednoduché zajistit. S jejich kvalitou je to ale velmi problematické a jde to vidět na každém kroku. Naštěstí služby místních odborníků příliš často nepotřebujeme, tak nás nejvíc ovlivňuje jejich bezelstnost v restauracích. Objednané jídlo nosí totiž v tom pořadí, jak ho kuchař připraví bez ohledu na to, co jiného si zákazníci objednali. Takže běžně dostanete nejdříve salát, pak hlavní jídlo, pak dlouho nic a až máte hlavní jídlo snězené, donesou vám k němu přílohu. Nakonec pak dostanete výborný domácí chleba, který jste zamýšleli jíst se salátem, který už máte pochopitelně také dávno v sobě.

Tržnice
V současné době už tady v Sofii jsou všechny možné nadnárodní potravinové řetězce. Přesto je po městě rozeseto několik tržnic, kde prodávají čerstvé sezónní ovoce a zeleninu. Stánky vypadají naprosto úžasně, zeleninu a ovoce je nádherně poskládáno, prodejci je pravidelně rosí, aby nepovadlo, a třídí špatné kusy. Ceny jsou velmi podobné jako v supermarketech, ale kvalita a především výběr mnohem lepší. U každého ovoce mají napsáno, odkud je, takže víte, že jahody jsou z Petriče a meruňky z Dolní Banji, zkrátka mám pocit, že nakupuju vážně čerstvé a místní věci. Kromě tržnic mají pěstitelé často rozložené stolky u silnic a prodávají tam, co se jim zrovna na zahradě urodilo.




































Vzpomínky

Při procházce kterýmkoli bulharským městem či vesnicí narazíte na pamětní listy. Jsou vylepené všude a ve velkém množství. Vypadají jako u nás parte, tedy oznámení o úmrtí, ale tyhle jsou vyvěšovány pravidelně jako vzpomínka na zemřelého. Umisťují je jednak na speciální nástěnky, které jsou téměř na každém rohu, ale taky na přímo na zdi, lampy veřejného osvětlení, na dveře domů…

25. 1. 2013

Tips and Trends: Kitchen

Už jsem měla šanci používat dost kuchyní, dokonce jsem kuchyni i navrhovala a přemýšlela proto nejen o estetických, ale taky praktických detailech.

V poslední době jsem narazila na několik kuchyní, které mě naprosto nadchly.
Co si myslím, že by měla dobrá kuchyň mít, aby byla praktická ?

  • správně umístěné spotřebiče
    • třeba dřez by měl být vedle myčky, abysme to špinavé nádobí z dřez nenosili přes celou kuchyň 
    • mimochodem - malá myčka je pro čtyřčlenou rodinu skutečně málo... 
    • vedle varné desky z obou stran pracovní prostor - abych si tam položila prkýnko se zeleninou, olej a sůl, odstavila plný hrnec a tak podobně
    • samostatnou kapitolou je lednice. Osobně bych se porvala o to, abych měla hned vedle lednice odkládací místo - jednak tam pokládám nákup a pak ho jednoduše láduju do lednice, jednak před otevřenou lednicí medituju, co budu vařit a pak postupně ingredience vyndávám právě sem. 
  • dostatek pracovního prostoru 
    • pamatujte na to, že pokud nemáte speciální prostor na varnou konvici, kávovar, mikrovlnku, zásobník na pečivo a toaster, pak tyto nezbytnosti budou zabírat místo na pracovní ploše. 
    • je potřeba si uvědomit, že když máme málo úložného prostoru ve skříňkách a šuplících, pak pracovní plochu tak nějak automaticky zabydlí mixery
  • hladké povrchy - bez prolamování, spár a pokud možno i bez úchytek
    • aby se to snadno čistilo, kuchyňský binec se nedostával do míst, odkud jde špatně dostat
  • dostatek úložného prostoru
    • pro mne jsou ideální uzavřené výklopné skříňky nad pracovní plochou a plnovýsuvné šuplíky dole. 
    • nevěřila bych, jak důležité je mít speciální potravinovou skříň. Momentálně ji nemám, potraviny jsou na více místech a není to vůbec příjemné - ale zvyknout se na to dá ... 
A jaké jsou teď trendy podle mých oblíbených blogů? 
  • hladké skříně nemají úchytky a neruší tak jednoduché, čisté geometrické linie
via www.desiretoinspire.net
Tohle je nádherná záležitost - jednoduché linie, krásná kombinace materiálů a barev, pracovní deska osvětlena denním světlem a přitom je doostatečně vysoko - ani nás nevidí kuchtit okolojdoucí ani ookno nezavazí baterii, prostě ideální. Spousta úložného prostoru, velká pracovní plocha, která zároveň slouží jako předěl mezi kuchyní a jídelní částí. 

  • pokud se vyskytují úchyty, pak atypické - například dřevěné lišty korespondující a podtrhující styl prostoru
via www.desiretoinspire.net
Opět  skvělá kombinace hladké bílé a dřevěného dekoru. Tentokrát úchyty, které zdůrazňují horizontální linii. Velmi vtipné je řešení kuchyně, jejíž horní část levituje v prostoru. Za dřezem není stěna, ale průhled do dalších  obytných částí. 

  • úzká pracovní deska - vypadá to, že odzvonilo masivním pracovním deskám a nastupují jejich subtilní kamarádky. Líbí se mi, že na ostrůvku (o obou uvedených případech) je použit stejný dřevěný motiv a společně se subtilní pracovní deskou je ostrůvek mnohem lépe integrován do jídelny nebo obývacího pokoje.

  • vtipné a svěží kombinace - nejčastěji kombinace bílá a výrazný dřevěný dekor, jednoduché kvádry, které budí dojem čistě geometrické záležitosti, žádné výrazné digestoře ani jiné rušivé detaily. 

  • Obklad za linkou 
    • buď jednoduchý - úplně beze spár - sklo, stěrka, omyvatelná barva
    Jednoduché linie a přitom není kuchyň vůbec nudná - díky kombinaci se dřevem a dvěma barvami obkladového skla za linkou
      tady jsou místo úchytů mezery pro snadné otvírání

    Mám ráda poličky, police a lavice, které jdou "za roh" 



  • nebo naopak drobné obkladačky - nyní je evidentně trend velikost "cihličky"
  • krásná retro kombinace - hlavně ta světla! Zajímavé, že úplně chybí horní skříňky a digestoř .... 


    opět schovaná digestoř do dřevěné krychle a chybí horní police

  • trouba je často integrována opět pod varnou desku - jen výjimečně vidíme troubu ve zvýšené poloze, jak doporučují naše kuchyňská studia. 

Tak uvidíme, jak se nám to bude vyvíjet dál.

13. 12. 2012

Krásný "Mountain pillow"

Je nádherné vyjít ráno do mrazivého počasí, když svítí slunce a před sebou vidíte hory pokryté sněhem. Mám to štěstí, že pokud není inverze, vidím teď takovou krásu každý den. Ale pro ty horší dny jsem narazila na skvělý polštář! Na webu www.designsponge.com je celý podrobný step-by-step návod, jak na to. Jak si přinést zasněžené vrcholky do obýváku.


7. 12. 2012

Color of the year 2013

Přiznám se, že barva roku mi téměř vždy přijde zvláštní. A teď před koncem roku přichází výrobci se svou barvou pro příští rok.

AkzoNobel (Dulux) přišel s barvou indigo. Je nádherná. Vzhledem k tomu, že máme nový indigo koberec, je to tentokrát přesně ta barva, která mě teď pravdu baví. Musím podotknout, že před nákupem jsem dlouho přemýšlela, jestli to nebude ..studené, protivné... apod. Odborníci tvrdí, že modrá je totiž v interiéru nejméně oblíbená barva, že se v ní prý skoro nedá vydržet. Přesvědčuji se osobně, že se jedná zase o předsudek.

VO.25.25 90BB 09/186 via AkzoNobel

Pantone není na druhé straně barevného spektra a zvolil smaragdovou (i české slovo smaragd je nádherné, ale anglický Emerald je snad ještě lepší). Barva elegance a krásy, která zvyšuje náš pocit pohody, rovnováhy a harmonie. Hmm tak uvidíme, jestli se kolem nás vyrojí zelené doplňky. 


PANTONE COLOR OF THE YEAR 2013 - Emerald 17-5641
PANTONE 17-5641 via pantone.com

3. 12. 2012

Amazon zevnitř

Tak tohle je úžasné. Náhodou jsem našla fotky z Amazonu, jak to vypadá uvnitř, kde se balí zásilky, jak vypadají ty nekonečné regály s knihami. Představuji si, jak se zaučuje nový zaměstnanec: "tady máte mapu, nastudujte si ji. Máte na to 20 minut, pak jdeme do provozu. A mapu mějte pro jistotu pořád u sebe. :-)" A pak tam ve skladě bloudí několik bezprizorních nováčků.





1. 12. 2012

čisté linie

Opět mi padl do oka jeden interiér. Tentokrát je vizualizace od polského studia PressEnter Design a jedná se malý byt pro matku s dcerou.

V obývacím prostoru mě uchvátil jednoduchý pracovní stůl ukotvený do zdi, který probíhá přes celou místnost a jsou ta vytvořena dvě více než komfortní pracovní místa. Nad stolem jsou umístěny nezbytné úložné prostory, do kterých bude možné schovat prakticky cokoli od prádla po knihy nebo náhradní žárovky. A tyto zavěšené krabice jsou podsvíceny - jednak to dělá krásný efekt, jednak osvětlují pracovní plochu stolů.

Sestava pro televizi je protažená také po celé délce stěny a jednak tím koresponduje s ideou psacího stolu, jednak činí prostor čistým a jednoduchým bez zbytečných rohů, zákrut a koutů. Aby uzavřených "nábytků" nebylo příliš, na jedné stěně je otevřená knihovna a dvojice jednoduchých polic.

Podle mne prostě jedinečná kompozice. Jednoduchá krása na míru malému prostoru.




foto via Home Designing

19. 11. 2012

Bicycle, bicycle ....

Na mém oblíbeném blogu Desire to Inspire je pravděpodobně nejvyšší koncentrace interiérů, které přesně odpovídají mému vkusu. Přesně takhle zkrátka má vypadat ideální interiér pro mne.

Jedním z bytů, na které zde odkazují je byt, který vznikl renovací prostor bývalé továrny na pastelky.
Ačkoli je interiér laděn do černo-bílé barevnosti, má dostatek dřevěných akcentů a nepůsobí díky tomu chladně. Více informací lze najít zde

Co se mi tady konkrétně líbí?
- zavěšené kolo !! - jeho instalace v prostoru je skvělá. (Přiznám se, že by se mi asi nechtělo kolo po každé vyjížďce drhnout, abych se nemusela obávat opadaného bláta v obýváku, ale vypadá to skutečně skvěle. Navíc pro malé byty bez úložných prostor ideální spojení příjemného s užitečným)
- vysoké černé posuvné dveře, které samy o sobě vytvářejí krásný prvek, navíc tím, že se posouvají dokáží měnit prostor
- levitující dřevěné bedýnky na knihy, desky a podobné bohulibé záležitosti
- dekorace v podobě živého dřeva vedle krbových kamen (předpokládám, že dřevo skutečně neslouží k otopu, ale je to dekorace, ze které už všechny breberky vylezly :-)
- striktní dodržení barevnosti v celém propojeném prostoru, sjednocení podlahových krytin i výmalby.
- dělící příčka, která je multifunkční - květiny jsou ideálním dělícím prvkem, ale zde slouží nejen k oddělení různých zón obytného prostoru, ale navíc také jako police.
- žádné zbytečnosti a industriální nádech 

PS: Až přijedete do Bulharska, nedivte se, že místní na kole jezdí na silnici v protisměru. To není národní povahový rys, že by chtěli hromadně páchat sebevraždu. Tady je to tak správně! Nechápu, proč mají tolik věcí rozdílných od zbytku evropského světa :-) Nás cizince to pak strašně mate. (Možná to je ten důvod...)