19. 11. 2011

budiž světlo

V poslední době jsem pátrala po nějakých zajímavých lustrech. Na první pohled to vypadá, že je jich všude mraky, ale když skutečně vybírám něco konkrétního, do konkrétního prostoru, je až neuvěřitelné, jak je nabídka najednou zúžená.
Tady jsou kousky, které mě v poslední době něčím zaujaly.

Světlana Kozhenová - a její variace na kubismus. Více zde



Na webu www.ecofriend.com jsou svítidla z recyklovaných materiálů. Nádhera, vtip a ekologie v jednom - prostě dokonalé. 

Z řetízků z kola (myšleno bycikl)

Z plastových míchátek

z obalů od cédéček...


V poslední době se často vracím na www.designrulz.com - tentokrát mne zaujala vtipná světla
Tohle je od japonských designérů a jmenuje se memento - že by odpočítávání času?

Tyhle stínidla jsou natřeny tabulovou barvou. A vzkaz na nich vtipný (a pravdivý)...

A nakonec ohromná záležitost. Světlo v přírodě. 



25. 10. 2011

židle

Na židli denně trávíme všichni opravdu hodně času. Židle musí být pohodlná. Když se podíváme kolem sebe, zjistíme, že je jen málo židlí, které mají v sobě navíc ještě vtip. 

Kolegové si na židli lepí nálepky. Většinou vtipné. Nálepka má pomoci odhalit, že jim židli někdo vyměnil. 

Tyhle židle jsou vtipné a krásné. Ráda bych našla čekárnu, ve které bude třeba tahle židle do rohu. 



Tahle židle je zase v podstatě "matrjoška" Nevím, jestli je pohodlná, ale zcela jistě je vtipná. 





A nakonec stolička , kterou navrhl ruský designer Vladislav Zhukovets. Krása přiznaného dřeva v kombinaci s blankytnou barvou. Dokonalé. 
Zdroj: tototu.sk

18. 10. 2011

Knihovna jako solitér

Považuji knihovnu nikoli za kus nábytku, ale za jeden z nejvýraznějších základních prvků v interiéru. Knihovny na obrázcích v katalogu nebo v showroomu jsou většinou sterilní - hřbety knih v barevnosti laděné do celkového tónu interiéru jsou nereálné. Každý, kdo má doma spoustu knih ví, že by sice mohl sterilně všechny knihy obalit do uniformních obalů, ale pak by ztratil přehled, kde kterou knihu má a hlavně ztratil by potěšení z barev.

Proto jsem vždycky nadšená, když vidím zajímavý nápad, který knihovnu skutečně bere jako centrum interiéru, jako středobod pozornosti, jako solitér, jako svého druhu obdivovanou "sochu Davida".

design: Tom Sloan, Levitate Architects
Zdroj: www.desipad.com



design: Stanislav Katz
Zdroj: www.desipad.com

design: Irina Zhanova
zdroj: www.desipad.com

design: Mans Salomonsen
zdroj: www.desipad.com

11. 10. 2011

Inspirace - jak z bedýnky ven


Nedávno jsem objevila blog STIL inspiration, kde jsem našla kromě jiných také na tuhle skříňku z bedýnek. Podobné nápady mě baví - jsou jednoduché, levné, vypadají dobře a navíc dávají interiéru duši, která mnohým dnes chybí. 




DO WHAT YOU LOVE
LOVE WHAT YOU DO
To mi zní posledních několik dnů pořád v hlavě. 


Tento obrázek si asi vytisknu a nalepím nad stůl. Mimochodem jsem ho našla na Desing*Sponge u článku, který napsala autorka, která se vzdala "dream" zaměstnání v Silicon Valley, aby se živila tím, co miluje. Obdivuji ji a doufám, že se mi podaří taky brzy udělat ten první krok na této cestě. 


9. 10. 2011

Závěsná postel?



Tahle závěsná postel vypadá bezvadně. Evokuje pocit čistoty a lehkosti. Nejsem si jistá, jestli by mi nevadilo, že se vážně houpe, ale nápad je to perfektní, provedení dokonalé. Našla jsem ji náhodně na remodelista.com

30. 9. 2011

Kdo má křeslo, ať křeslí



Staré koženkové béžové křeslo. Retro, ale takové to až nehezké. Takových těžkých koženkových lřesel v různém stádiu rozpadu je po domě víc. Tohle jsem laicky potáhla zbylou pruhovanou látkou, polštář má povlak z krajkové dečky. Babička by se možná za zničenou dečku zlobila, ale takhle se mi ta háčkovaná krajka fakt líbí, mám ji hrdě vystavenou. Na rozdíl od dečky, kterou bych asi fakt v interiéru ve své původní zamýšlené podobě nedala.... 
Kéž by mě někdo naučil, jak se správně potahují křesla, jak na to. Strašně bych to chtěla umět. Ani na internetu se moc nedá najít detailní, polopatistický postup pro laiky. 

Bublina


Nedávno jsme s dětmi udělali tabuli ze starého dřevěného kuchyňského válu. Vál má tu výhodu, že má zvýšené okraje, takže za jeden ho pověsíme a na druhý si děti odkládají křídy. Vál je polepený tabulovou folií. Jednoduché jako facka, tabule je za půl hodiny hotová i s čištěním a broušením válu.

Kousek folie zbyl a tak máme na dveřích do dětského pokoje tabulky na vzkazy. Jsou to bubliny. Před časem mě bublina na polštáři zaujala a pořád jsem uvažovala, kde bych ten motiv použila, takže teď mám radost (a děti se mnou). V pokoji jde vidět i polička. Tu jsem udělala z rámečků ze starého včelína. Pravda je, že i po pečlivém obroušení a několika vrstvách barvy med nebo vosk (nebo co to vlastně je) v hranách prolézá ven, ale je to natolik přírodní, že mi to skoro ani nevadí :-) Stěnu za rámečkem jsem natřela zbytkem modré barvy a myslím, že tak alespoň na sebe polička upozorní.


Koš na brambory


V domě je spousta starých věcí. Fascinuje mě, jak jsou krásné, i když jsou naprosto zničené. Třeba tenhle starý kovový koš na brambory. Rezavý, pokřivený, rozbitý. Chtěli jsme ho vyhodit, ale pořád jsme váhali a stál v průjezdu. Ostře žlutá barva mu dala nový prostor. Byl trochu oříšek, jak ho na strop připevnit, ale vypadá dobře. Jen teď chodbu musíme ještě trochu domyslet, je to takový samotný solitér a vypadá mírně trapně...

6. 9. 2011

Králík a tygřice

Normální rodina, trochu uhádaný tatík, dominantní mamka, mlaďoučká hloupoučká dcera na malém městě. Rodina, jakou zná každý. Mají velkou zahradu, spoustu zeleniny, kterou pak nemají šanci spotřebovat a tak rozdávají všem známým v okolí. Chovají slepice (ta vajíčka jsou přeci mnohem lepší a zdravější než kupovaná), králíky (maso je dneska fakt šíleně drahé) a obrovitánského výstavního psa (jeho strava je nejpečlivějí sledovaná a možná i nejdražší ze všech členů rodiny). Pro králíky se "pěstuje" seno - to znamená, že se nesmí sekat kus zahrady, kde rostou pampelišky a za běhání v této části následuje téměř hrdelní trest.
Tatík je králem všech zvířat, což v praxi znamená, že on jediný se stará o králíky a slepice. Pes je natolik rozmazlený, že ho ignoruje stejně jako jeho panička (možná obě). Když jednou ráno zjistí, že jeden z králíků se vydal na dobrodružnou cestu mimo králíkárnu, znamená to obrovský problém. Tatík se cítí bezradně, když vidí svého nejlepšího králíka, jak si hopsá po sousedově zahradě. Musí odjet na poradu a to hned. Stres ho zaplaví od hlavy k patě a ví, že musí jednat.
Dcera se snaží namítat, že k sousedům pro králíka nepůjde, ale tatík výjimečně nepřipouští diskusi. 
Ale zrovna tihle sousedi! Vesničan s výrazy dlaždiče, jeho paní v tygrovaných plavkách na zahradě, i když postavou připomíná křížence tučňáka s nosorožcem. Zahrady sousedí a komentáře o našem příšerném stylu života nejdou přeslechnout. Ach jo, co mě to potkalo. Ještě se nasnídám a pak tam zajdu. Třeba se králík vrátí do té doby sám. Třeba pochopí, že oni by se o něj nepostarali tak dobře, jako my. Třeba mu začnou chybět kamarádi. Jogurt je dneska nějak malý a kafe mám taky vypité zbytečně brzy. Ale tak stejně se musím ještě obléct a namalovat... Ještě se podívám na internet, jaké má být počasí... Druhým okem pořád skenuju, jestli se náhodou ta bílá bestie nevrátila. No tak nic, musím k nim. Králíka vidím, jak si pobíhá po jejich anglickém trávníku.
Paní tygrovaná otevírá dveře s neskrývaným překvapením. Vysvětluju, že náš králík jim běhá po zahradě a že bych si ho jako šla chytnout. Paní se ušklíbne a prohlásí, že to je jejich králík, který má volnost a může běhat kde se mu zlíbí a diskusi tím končí. To je nevýslovná drzost. Jak si může dovolit takhle mě lhát do očí? To je vážně neuvěřitelné. Zaplavuje mě vztek a bezmoc. Na koho by se člověk měl v takových případech obrátit? Černé ovce, ombudsman? Doma slupnu čokoládu na uklidnění nervů a jdu se psem na procházku. Tatík se zrovna vrací z porady a aby zkontroloval, že jsem splnila rozkaz, projíždí naší ulicí. Máš králíka? křičí z okénka na celou ulici? Nemám, kroutím hlavou. Musí jich tam být sedm, ať je jich sedm, až se vrátím. A odjíždí do kanceláře.
Po procházce jdu ke králíkárně zkontrolovat, jestli se bílá bestie neumoudřila a nevrátila se. Počítám zbylé kousky : jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest ...  sedm!
Tak to bude drahé tatíku....

18. 8. 2011

Absolutní otevřenost


Naprosto úžasný, absolutně otevřený dům v Sao Paulo. Voda, dřevo a vzduch. Tady se musí žít nádherně. Více fotek je možné vidět na Trendland

simple and clever


Skvělý nápad, který je krásný, jednoduchý a praktický. Našla jsem na April & May

15. 6. 2011

Květiny a květináče



Můj taťka je keramik a mimo jiné dělá nádherné květináče, vázy a jiné originální dekorace do interiéru i exteriéru. V žádném obchodě jsem zatím nic tak dokonalého neviděla.

8. 6. 2011

Ruční pračka





Pračka je jedna z věcí, která je skoro úplně k ničemu. Tedy děti v ní často míchají roztodivné směsi, to přiznávám. Ale jako váza pro nádherné pivoňky působí v zahradě úžasně.

šikovná bedýnka

Bedýnka byla na půdě, stará, špinavá, plná slepených zbytků prášku na praní a různých čističů, víko upadlé... Ale na první pohled mi připadala bezvadná. Perfektní rozměr. Rok pak ale stála dál na půdě a čekala.
Až letos jsme ji vyčistili, obrousili a znovu natřeli. Několikrát jsme zapomenuli koupit panty na víko a kolečka. Ale výsledek se nám všem líbí. Děti v ní teď mají poklady, používají ji jako křesílko i vozítko ... Prostě multifunkční prvek interieru :-)

Očištěno, obroušeno
Natřeno
Hotovo

Kolečka za pár korun
 Momentálně se dostaly na řadu židle. Zatím jsou natřeny pouze první vrstvou a jak budou ve finále vypadat je ještě ve hvězdách.


10. 5. 2011

Chodba



Chodba je prostor, ve kterém se nežije, ale jen se jím prochází. Všichni se tady zujou, odloží bundy a naše rodina tady taky odloží nepřeberné množství jiných věcí, které zrovna mají v ruce (hračky, kapesníky, peněženky, klíče, pracovní rukavice, srp (a někdy i kladivo), šroubovák ....
Chodba je strašně důležitý prostor, mrzí mě, že si to často neuvědomujeme. Je to takový první dojem z domu nebo bytu. Připravuje příchozí na to, co bude dál a vypovídá o člověku, který zde žije.

V tomto smyslu je naše chodba v baráčku ještě nedokonalá.

Botník = zbylou fólií polepený starý původní umakartový botník po babičce.
Věšák = strom s háčky v různých výškách, aby se děti nevymlouvaly, že nedosáhnou :-) Mimochodem návrh stromu prošel celorodinným schvalováním. Variant bylo více, tahle dostala nejvíc (2) hlasy ....
Klíče = na stromem pověšené jsou rezavé klíče nalezené někde v komoře nebo na půdě, které Lukes nastříkal zlatým sprejem. Vypadají tedy jako nové :-)


22. 4. 2011

Pokojíček aneb průchoďák


 



Do koupelny se musí přes malinký pokojíček. Určili jsme ho dětem. Je tak malý, že by se do něj skoro nevešla ani normálně dlouhá postel, takže jsem koupila vysoké molitany a mají tam letiště. Původně jsem to chtěla napevno potáhnout nějakou látkou, ale nakonec tam je praktičtější napínací prostěradlo (dost často totiž zapomínají, že jsou ze zahrady jako prasátka a skočí rovnou do postele...). Ze zbytků molitanu mají kostky, které jsem látkou už potahla. Jsou super variabilní, prakticky pořád je "nějak" používají. Nejčastěji ke stavbě bunkru.

Protože se pořád těšily, až budou malovat, vymalovaly si pokoj sami. Já jen dovyplňovala spodní "trávník" a horní "oblohu" v místech, kde se jim to nepovadlo mít dokonalé. A pak v místech, kde byly barevné kaňky jsem doplnila květinky a dešťové kapky. Myslím, že z pokojíčku mají pořád radost. Letos jim ještě musíme dodělat poličku pod okno, aby si měli kam dávat "nezbytnosti".

A největší výhoda je, že když je u nás někdo na návštěvě, řádí tam všechny děti najednou :-) A děsně se jim to líbí.

Koupelna


Koupelna byl pro nás největší oříšek.
Nejdřív se muselo všechno s výjimkou wc vymlátit. Stará vana, obkladačky, dlažba. Můj muž si pěkně několik víkendů máknul. Pak srovnat podlahu (po vaně zůstala díra), pak vyrovnat zeď po obkladačkách, aby se mohly lepit nové. A před tím, než se začalo obkládat, tak oškrabat starou malbu. V koupelně se loupala nejen malba, ale strop začal prakticky celý padat. Byla tam nějak omítka na rákosovém stropě. Opět starý dům připravil nečekané překvapení.

Naštěstí můj muž je koumák komunikativní. Když stál nějakém tom hobbymarketu u superdrahých omítek a uvažoval, jak by tak asi mohl opravit strop a nestálo to majlant, vypadal asi natolik bezradně, že jej sám oslovil nějaký šikovný kolemjdoucí kutil a poradil mu, jak na to. Takže muž pak lepil perlinku na strop a furt mu to padalo... Pak došel na to, že to musí lepit po menších kusech a ne najednou. Pak už to šlo, ale nervů kolem toho bylo šílených.

Vymysleli jsme si, že uděláme sprchový kout přes celou šířku místnosti, vystavíme kousek příčky a ve zbytku budou nějaké levné sprchové dveře. A protože jsme nechtěli kupovat vaničku, potřebovali jsme zjistit, jak vyspádovat sprchový kout tak, aby se tam nedržela voda, ale odtékala do kanálku. Nikdo nám nedokázal poradit :-( v tomto případě i internet mlčel... Nicméně můj muž se nenechal odradit a prostě to zkusil logicky vymyslet. ANO, podařilo se. Voda se vůbec nikde nedrží. Dodnes nechápu, jak jemu nezkušenému řemeslníkovi, laikovi a intelektuálovi se to podařilo.

Dlažba a obklady pak už mému muži šly nádherně. Nechápu, kde to v něm bere. Poradil se s kamarádem, který se obkládáním živil, když polovině Olomouce v roce 1997 opadaly dlaždičky po povodni... a výsledek je parádní. Možná by nějaký odborník viděl nedostatky, ale pro nás je to naprosto dokonalé.

Obklady opět byly vybírány stylem - "nekoukej na vzhled, ale na cenu". Takže nejlevnější z nejlevnějších. Navíc zelené. Byla jsem z toho chvilku mírně rozčarovaná, protože se mi vůbec nelíbily, ale budiž. Ale výsledek myslím nevypadá vůbec zle.

Perla nakonec je zrcadlo. Myslím, že je úžasné. Nechali jsme ho udělat do rámu po původní kýčovité Panence Marii. Mám ho moc ráda.

20. 4. 2011

Kuchyně

Přechod staré a nové části...

Celkový pohled

Maskování otlučených kachliček

Sbírka "nálezů"

Interaktivní obraz (oblečení se dá odklopit a pod ním je ... spodní prádlo :-)

Fotogalerie











Kuchyně už byla druhá místnost, takže když se omítka začala na stropě při malování také loupat, zředila jsem barvu a celou místnost místo válečkem vymalovala klasickou malířskou štětkou. Náročnější než váleček, ale MNOHEM snadnější než škrabání :-)

Kuchyňská linka po babičce někdy z 80.let má své lepší roky za sebou, ale o nové jsme neuvažovali. Dokoupili jsme v Ikea nejlevnější skříňky, v Hornbachu pracovní desku, která spojuje starou a novou část. Do desky můj šikovný muž vyřezal otvory pro starý dřez a novou varnou desku a bylo hotovo.

Aby obě části byly propojené, na oranžovou část jsem nalepila dekoraci z bílé samolepící folie, na bílou část naopak folii oranžovou, kterou jsem nakonec polepila i oblast za sporákem (od hrnců byly otlučené obklady).

Stejnou folii jsem pak použila i na obkladačky za dveřmi (celá kuchyň je obložena kolem dokola do výše asi 1,5 m - nechápu, co tím autor chtěl říci ... ).

Linku doplňují staré bílé laminátové poličky, které nedávno vyhodila moje tetička. Nám se sem docela šikly. Jsme celá rodina "odkládací" typy.

Bílou malbu na stěně jsem doplnila oranžovou, ale tu jsem míchala sama z lahvičky zakoupené v Hornbachu za pár korun a nestojí to za to. Barva není výrazná :-( Ale zase poučení pro příště...

Teď ještě zbývá konečně namontovat nové magnetky do dvířek od linky a opravit starou skříň. Taky asi natřu na bílo židle, které máme navíc. No uvidíme, jak se bude dařit.