25. 9. 2012

Vitoša


Dostat se na Vitošu nevypadá složitě. Na webu a ve všech průvodcích se dozvíte, že jedna lanovka jede ze Simeonovo, druhá z Dragalevci. Z Ikea je ta první krásně vidět, evidentně je stanice lanovky pár stovek metrů za obchodním domem.

Na internetu bohužel nejde zjistit, jak se ke stanici dostat autem, tak vyrážíme naslepo. Poté, co v okolí lanovky bez úspěchu kroužíme skoro půl hodiny a neviděli jsme nikde jedinou směrovku ke stanici, rozhodneme se vjet zakázaným směrem do jednosměrky. Projíždíme ulicí mezi novostavbami a fakt se dostáváme ke stanici lanovky. Až cestou zpátky zjišťujeme, kudy se tam dá dostat normálně. Tak příště.



Vitoša je ohromná. Nádherná příroda, nádherné rozhledy na Sofii a krásné počasí. Určitě to nebyl poslední výlet. Konečná stanice lanovky Aleko je v nadmořské výšce cca 1800 m nad mořem, nejvyšší hora pohoří, Cherny vrah (Černý vrch), má 2290 m. Trasa z Aleko nahoru prý trvá cca 1,5 hodiny. My s dětmi jsme pod vrchol (úplně nahoru se nám už nechtělo), šli zhruba hodinu, možná i víc. Je to drsný krpál, ale jde se dobře.  Horní pasáž už není tak prudká jako spodní a i spodní se dá obejít po pohodové cestě (šli jsme tudy nazpět).

Cesta nahoru na Cherny vrah, dole je vidět Sofie

Cesta nahoru, vzadu lanovky (zima bude super!)



Barny se občas v borůvčí ztrácel

Jsou tam nádherné a neuvěřitelné kamenné řeky, bažiny, načervenalé borůvčí, chundelaté zlaté trsy trávy. Na jaře to musí být ještě nádhernější. A mají tam několik (sice zastaralých a dosluhujících, ale snad funkčních) vleků, takže snad budou v zimě fungovat a bude dost sněhu. Určitě tam bude super lyžování.

Kamenná řeka neboli "kamenopád"




14. 9. 2012

Jak často uslyšíme "budiž světlo"?


Tak rozvody elektřiny ještě v Bulharsku skutečně nejsou úplně bezproblémové, ačkoli místní tvrdí, že je to mnohem lepší, než dříve.
V pondělí (foukal hodně silný vítr, že by to mělo vliv?) vypadla elektřina prakticky na půl dne. Šílená byla křižovatka s jednou z hlavních ulic tady kousek od nás. Z naší části – z vedlejší silnice - v tu dobu (ranní špička) jezdily stovky aut, po hlavní silnici jezdí pořád (vede na dálnici do Plovdivu) a nefungovaly semafory, policista žádný. Řidiči to vyřešili po svém – řídit se značkami nebylo možné aplikovat, z naší čtvrti by nemělo šanci vyjet jediné auto. Takže řidiči prostě najížděli do křižovatky, jak se dalo, přednost nepřednost. Křižovatka se však kupodivu v podstatě neucpávala! A hlavně mě překvapilo, že všichni byli naprosto klidní, nikdo se nevztekal, nikdo netroubil…. Tohle se stát u nás, tak nevím, jak by to vypadalo. ¨

U veterináře normálně ordinovali. Jen ordinaci měli celou dobu otevřenou, protože tam mají poměrně malé okno a dost vysoko, takže tam bylo takové jako přítmí. A taky se nedalo platit kartou.

V našem komplexu se pokaždé, když vypadne elektřina, zapne nějaký dieslový agregátor – aby zůstaly v provozu bezpečnostní kamery, veřejné osvětlení a pohon automatických bran na vjezd. U nás doma začne v takovém případě hvízdat alarm a musí se jít vypnout. Vzhledem k tomu, že pravidelně elektřina nejde kolem půlnoci, je to docela zábava běhat potmě po schodech a vypínat to. Naštěstí už jsme vybalili a našli baterku (bulharská povinná výbava nočního stolku koukám).