6. 9. 2011

Králík a tygřice

Normální rodina, trochu uhádaný tatík, dominantní mamka, mlaďoučká hloupoučká dcera na malém městě. Rodina, jakou zná každý. Mají velkou zahradu, spoustu zeleniny, kterou pak nemají šanci spotřebovat a tak rozdávají všem známým v okolí. Chovají slepice (ta vajíčka jsou přeci mnohem lepší a zdravější než kupovaná), králíky (maso je dneska fakt šíleně drahé) a obrovitánského výstavního psa (jeho strava je nejpečlivějí sledovaná a možná i nejdražší ze všech členů rodiny). Pro králíky se "pěstuje" seno - to znamená, že se nesmí sekat kus zahrady, kde rostou pampelišky a za běhání v této části následuje téměř hrdelní trest.
Tatík je králem všech zvířat, což v praxi znamená, že on jediný se stará o králíky a slepice. Pes je natolik rozmazlený, že ho ignoruje stejně jako jeho panička (možná obě). Když jednou ráno zjistí, že jeden z králíků se vydal na dobrodružnou cestu mimo králíkárnu, znamená to obrovský problém. Tatík se cítí bezradně, když vidí svého nejlepšího králíka, jak si hopsá po sousedově zahradě. Musí odjet na poradu a to hned. Stres ho zaplaví od hlavy k patě a ví, že musí jednat.
Dcera se snaží namítat, že k sousedům pro králíka nepůjde, ale tatík výjimečně nepřipouští diskusi. 
Ale zrovna tihle sousedi! Vesničan s výrazy dlaždiče, jeho paní v tygrovaných plavkách na zahradě, i když postavou připomíná křížence tučňáka s nosorožcem. Zahrady sousedí a komentáře o našem příšerném stylu života nejdou přeslechnout. Ach jo, co mě to potkalo. Ještě se nasnídám a pak tam zajdu. Třeba se králík vrátí do té doby sám. Třeba pochopí, že oni by se o něj nepostarali tak dobře, jako my. Třeba mu začnou chybět kamarádi. Jogurt je dneska nějak malý a kafe mám taky vypité zbytečně brzy. Ale tak stejně se musím ještě obléct a namalovat... Ještě se podívám na internet, jaké má být počasí... Druhým okem pořád skenuju, jestli se náhodou ta bílá bestie nevrátila. No tak nic, musím k nim. Králíka vidím, jak si pobíhá po jejich anglickém trávníku.
Paní tygrovaná otevírá dveře s neskrývaným překvapením. Vysvětluju, že náš králík jim běhá po zahradě a že bych si ho jako šla chytnout. Paní se ušklíbne a prohlásí, že to je jejich králík, který má volnost a může běhat kde se mu zlíbí a diskusi tím končí. To je nevýslovná drzost. Jak si může dovolit takhle mě lhát do očí? To je vážně neuvěřitelné. Zaplavuje mě vztek a bezmoc. Na koho by se člověk měl v takových případech obrátit? Černé ovce, ombudsman? Doma slupnu čokoládu na uklidnění nervů a jdu se psem na procházku. Tatík se zrovna vrací z porady a aby zkontroloval, že jsem splnila rozkaz, projíždí naší ulicí. Máš králíka? křičí z okénka na celou ulici? Nemám, kroutím hlavou. Musí jich tam být sedm, ať je jich sedm, až se vrátím. A odjíždí do kanceláře.
Po procházce jdu ke králíkárně zkontrolovat, jestli se bílá bestie neumoudřila a nevrátila se. Počítám zbylé kousky : jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest ...  sedm!
Tak to bude drahé tatíku....

18. 8. 2011

Absolutní otevřenost


Naprosto úžasný, absolutně otevřený dům v Sao Paulo. Voda, dřevo a vzduch. Tady se musí žít nádherně. Více fotek je možné vidět na Trendland

simple and clever


Skvělý nápad, který je krásný, jednoduchý a praktický. Našla jsem na April & May

15. 6. 2011

Květiny a květináče



Můj taťka je keramik a mimo jiné dělá nádherné květináče, vázy a jiné originální dekorace do interiéru i exteriéru. V žádném obchodě jsem zatím nic tak dokonalého neviděla.

8. 6. 2011

Ruční pračka





Pračka je jedna z věcí, která je skoro úplně k ničemu. Tedy děti v ní často míchají roztodivné směsi, to přiznávám. Ale jako váza pro nádherné pivoňky působí v zahradě úžasně.

šikovná bedýnka

Bedýnka byla na půdě, stará, špinavá, plná slepených zbytků prášku na praní a různých čističů, víko upadlé... Ale na první pohled mi připadala bezvadná. Perfektní rozměr. Rok pak ale stála dál na půdě a čekala.
Až letos jsme ji vyčistili, obrousili a znovu natřeli. Několikrát jsme zapomenuli koupit panty na víko a kolečka. Ale výsledek se nám všem líbí. Děti v ní teď mají poklady, používají ji jako křesílko i vozítko ... Prostě multifunkční prvek interieru :-)

Očištěno, obroušeno
Natřeno
Hotovo

Kolečka za pár korun
 Momentálně se dostaly na řadu židle. Zatím jsou natřeny pouze první vrstvou a jak budou ve finále vypadat je ještě ve hvězdách.


10. 5. 2011

Chodba



Chodba je prostor, ve kterém se nežije, ale jen se jím prochází. Všichni se tady zujou, odloží bundy a naše rodina tady taky odloží nepřeberné množství jiných věcí, které zrovna mají v ruce (hračky, kapesníky, peněženky, klíče, pracovní rukavice, srp (a někdy i kladivo), šroubovák ....
Chodba je strašně důležitý prostor, mrzí mě, že si to často neuvědomujeme. Je to takový první dojem z domu nebo bytu. Připravuje příchozí na to, co bude dál a vypovídá o člověku, který zde žije.

V tomto smyslu je naše chodba v baráčku ještě nedokonalá.

Botník = zbylou fólií polepený starý původní umakartový botník po babičce.
Věšák = strom s háčky v různých výškách, aby se děti nevymlouvaly, že nedosáhnou :-) Mimochodem návrh stromu prošel celorodinným schvalováním. Variant bylo více, tahle dostala nejvíc (2) hlasy ....
Klíče = na stromem pověšené jsou rezavé klíče nalezené někde v komoře nebo na půdě, které Lukes nastříkal zlatým sprejem. Vypadají tedy jako nové :-)