12. 11. 2012

národní hrdost

Už je to nějaký ten pátek, co žijeme mimo ČR, už jsme si zvykli skoro na všechny odlišnosti tady v Bulharsku a děti ve škole si zvykly na angličtinu i mezinárodní prostředí. Musím se přiznat, že jsem docela ráda, že děti teď mnohem víc oceňují české pohádky. Na večerníčky typu Maxipes Fík a Bob a Bobek by se měl povinně podívat každý aspoň jednou za rok. Jsou neuvěřitelně vtipné.


A když jsme pekli s dětmi muffiny do školy, udělali do nich české vlaječky. A vypadalo to super. Děti byly nadšené, že měly jejich "kapkejky" úspěch a já měla radost, že naše malá česká republika byla vidět :-) Národní hrdost se tak projevila i mimo hokejové mistrovství světa...


30. 10. 2012

Dream in Pink

Skoro mě překvapuje, jak snadno si děti zvykly na to, že každý má svůj pokoj a ani večer nemají problém spát každý zvlášť.

Při zařizování dívčího pokoje bylo potřeba najít místo pro postel. Ačkoli to není ideální řešení, je postel umístěna u jednoho z oken, aby se do pokoje vešel i další potřebný nábytek, tedy psací stůl a nějaká skříňka na hračky a knihy.

Nábytek je jednoduchý, všechno v bílé barvě, prakticky vše z Ikea.
Pokud bysme nechali pokoj pouze s nábytkem, byl by plně funkční, ale takový jako nudný, bílý, prostě sterilní. Malá majitelka navíc toužila po romantické bílé záclonce nad postel.

Doplňky jsou proto ve výrazných barvách - sytě růžová a tyrkysová. Kromě růžových lampiček a povlečení jsou sladěné také nádoby na pastelky.

Na stěny je použita růžová vliesová tapeta, která však tvoří pouze dekorativní prvky - horizontální pás za knihovnami, vertikální za zrcadlem a ze zbytků byly vystřiženy kolečka v různých velikostech, které zdobí roh za postelí. Na všechny tyto detaily stačila jediná role tapety. Více růžové v pokoji už by působilo příliš těžce.

Díky bílému nábytku je možné později změnit pouze dekorace a změnit pokoj v pravé doupě třeba puberťačky.


Nad postelí je romantická záclona, za postelí praktická police na odkládání knížek a  čtecí lampu.

U stolu je připevněna magnetická tabule a nad ní další odkládací polička. Jednoduchá knihovna je doplněna o barevné textilní boxy. 

Za zrcadlem je vertikální pruh růžové tapety

Odkládací police za postelí 


16. 10. 2012

Kde najít netopýra?

Už několikrát se mi stalo, že v hlavě vidím obrázek, který na který jsem před časem někde na netu narazila a inspiroval mne. Inspirativní obrázky se snažím ukládat si do pc. Dokonce už mám speciální složku s pod-složkami a pod-pod-složkami, pod-pod-pod.... abych případně našla to, co hledám.

Dnes se mi to stalo znovu. Vzhledem k tomu, že teď žijeme v dost americké kultuře, budeme s dětmi slavit Halloween. Nejen že půjdeme na party, ale taky se snažíme být trochu aktivní a na otázku : umí někdo vystřihnout netopýry z papíru, mě hned napadlo, že ti netopýři na stěně tam na tom konkrétním obrázku přece vypadali perfektně a že jsem přemýšlela, že by taková (podobná) 3D dekorace vypadala skvěle v bílé/tyrkysové na tmavém pozadí stěny třeba v ložnici. Takže jsem si ten obrázek "určitě uložila".

Neuložila.... Ještě, že Google je tak vymakaný. Tak si ho uložím sem i s odkazem na šablonu. A je to.



Via : modernhouseinsight.com

25. 9. 2012

Vitoša


Dostat se na Vitošu nevypadá složitě. Na webu a ve všech průvodcích se dozvíte, že jedna lanovka jede ze Simeonovo, druhá z Dragalevci. Z Ikea je ta první krásně vidět, evidentně je stanice lanovky pár stovek metrů za obchodním domem.

Na internetu bohužel nejde zjistit, jak se ke stanici dostat autem, tak vyrážíme naslepo. Poté, co v okolí lanovky bez úspěchu kroužíme skoro půl hodiny a neviděli jsme nikde jedinou směrovku ke stanici, rozhodneme se vjet zakázaným směrem do jednosměrky. Projíždíme ulicí mezi novostavbami a fakt se dostáváme ke stanici lanovky. Až cestou zpátky zjišťujeme, kudy se tam dá dostat normálně. Tak příště.



Vitoša je ohromná. Nádherná příroda, nádherné rozhledy na Sofii a krásné počasí. Určitě to nebyl poslední výlet. Konečná stanice lanovky Aleko je v nadmořské výšce cca 1800 m nad mořem, nejvyšší hora pohoří, Cherny vrah (Černý vrch), má 2290 m. Trasa z Aleko nahoru prý trvá cca 1,5 hodiny. My s dětmi jsme pod vrchol (úplně nahoru se nám už nechtělo), šli zhruba hodinu, možná i víc. Je to drsný krpál, ale jde se dobře.  Horní pasáž už není tak prudká jako spodní a i spodní se dá obejít po pohodové cestě (šli jsme tudy nazpět).

Cesta nahoru na Cherny vrah, dole je vidět Sofie

Cesta nahoru, vzadu lanovky (zima bude super!)



Barny se občas v borůvčí ztrácel

Jsou tam nádherné a neuvěřitelné kamenné řeky, bažiny, načervenalé borůvčí, chundelaté zlaté trsy trávy. Na jaře to musí být ještě nádhernější. A mají tam několik (sice zastaralých a dosluhujících, ale snad funkčních) vleků, takže snad budou v zimě fungovat a bude dost sněhu. Určitě tam bude super lyžování.

Kamenná řeka neboli "kamenopád"




14. 9. 2012

Jak často uslyšíme "budiž světlo"?


Tak rozvody elektřiny ještě v Bulharsku skutečně nejsou úplně bezproblémové, ačkoli místní tvrdí, že je to mnohem lepší, než dříve.
V pondělí (foukal hodně silný vítr, že by to mělo vliv?) vypadla elektřina prakticky na půl dne. Šílená byla křižovatka s jednou z hlavních ulic tady kousek od nás. Z naší části – z vedlejší silnice - v tu dobu (ranní špička) jezdily stovky aut, po hlavní silnici jezdí pořád (vede na dálnici do Plovdivu) a nefungovaly semafory, policista žádný. Řidiči to vyřešili po svém – řídit se značkami nebylo možné aplikovat, z naší čtvrti by nemělo šanci vyjet jediné auto. Takže řidiči prostě najížděli do křižovatky, jak se dalo, přednost nepřednost. Křižovatka se však kupodivu v podstatě neucpávala! A hlavně mě překvapilo, že všichni byli naprosto klidní, nikdo se nevztekal, nikdo netroubil…. Tohle se stát u nás, tak nevím, jak by to vypadalo. ¨

U veterináře normálně ordinovali. Jen ordinaci měli celou dobu otevřenou, protože tam mají poměrně malé okno a dost vysoko, takže tam bylo takové jako přítmí. A taky se nedalo platit kartou.

V našem komplexu se pokaždé, když vypadne elektřina, zapne nějaký dieslový agregátor – aby zůstaly v provozu bezpečnostní kamery, veřejné osvětlení a pohon automatických bran na vjezd. U nás doma začne v takovém případě hvízdat alarm a musí se jít vypnout. Vzhledem k tomu, že pravidelně elektřina nejde kolem půlnoci, je to docela zábava běhat potmě po schodech a vypínat to. Naštěstí už jsme vybalili a našli baterku (bulharská povinná výbava nočního stolku koukám). 

23. 7. 2012

Jak najít dům v Sofii

Potřebujete si na pár let pronajmout dům v Sofii? Pak je toto čtení určeno právě pro vás.

Jako organizovaní a zodpovědní Češi nenecháte nic náhodě a měsíc před příjezdem do Bulharska prohlédnete všechny weby sofijských realitních kanceláří, které najdete. (Najdete jich málo, protože nevíte, jak klávesnici přepnout na azbuku ani netušíte, jak se bulharsky řekne realitní kancelář, naštěstí trochu pomůže Google překladač, díky bohu za něj).

Na stránkách najdete vážně dobře vypadající nemovitosti, které přesně odpovídají vašim požadavkům, takže do nalezených realitních kanceláří napíšete anglicky e-mail s žádostí o zorganizování prohlídek těchto konkrétních domů v těch třech dnech, které v Sofii za pár týdnů strávíte.

Odepíšou vám sice až za tři dny, ale ujistí vás, že je to všechno ok, že vás klidně vyzvednou v hotelu a na schůzky odvezou sami, že schůzky budou najednou, že není žádný problém.

Pár dnů před odjezdem do Bulharska se jen formálně ujistíte, že s vaší návštěvou počítají a že vy můžete počítat se slíbenými návštěvami. Neodepíše nikdo a tak si vy opíšete čísla na realitky a nezbude vám, než doufat,  že to nějak dopadne.

Po příjezdu tedy voláte do realitek a všichni říkají, že jo, že o vás ví. Ale to je tak všechno, co vám řeknou. Sami tedy začnete vyjednávat o tom, kdy a jaké domy tedy budete moci navštívit. Tlak postupně zvyšujete a vaše žaludeční neuróza se zhoršuje, když si uvědomíte, že první ze tří dnů je v čudu a neviděli jste nic. Současně přestáváte věřit slibům realitních agentů a zjišťujete, jaké jsou jiné možnosti...


Poznatek č. 1: Bulhaři jsou velmi pohodoví a vstřícní lidé. Bohužel jejich pohodovost občas není úplně v souladu s očekáváním jejich zákazníka.

Pak konečně jeden z agentů zorganizuje první návštěvy (žádný z těch domů jste samozřejmě na webu neviděli, ale prý přesně odpovídá našim požadavkům). Takže plní očekávání sedáme do auta a vyrážíme na jedno z jižních předměstí, na úpatí krásné hory Vitosha, do oblasti, kterou si dle nějaké chytré příručky oblíbili cizinci, kteří v Sofii žijí.

Oblast je skutečně na úpatí hory, náš automobil značky Škody s náhonem na všechny 4 kola, měl co dělat, aby se na konec ulice, kde první z nemovitostí stojí, vyšplhal. A to byla silnice suchá. S jistotou mohu konstatovat, že v zimě bychom museli zakoupit sněžnice, nasadit je dole u hlavní cesty a nahoru se dostat po svých.
Kromě toho, že minimálně 90% silnic v této oblasti má sklon, který by se u nás považoval za "brutální", je nutno poznamenat, že označení "silnice" je bohužel dost nadnesené. Cesty jsou často uzoučké, prakticky nikdy nemají zpevněný okraj, k domům, které vypadají jako kříženec moderní pevnosti a barokního zámku s dokonalým trávníkem a kamerovým zabezpečovacím systémem vedou prašné polní cesty zpevněné kamením. A když už je cesta asfaltová, jsou v ní takové díry, že jet více než 15-20 km/hod se rovná jistotě rozmlácení auta během 10 minut. Ale tak Bulhaři zase ušetří na značkách omezující rychlost jízdy a retardérech...


Poznatek č. 2: Je nám jasné, proč minimálně 50% automobilů, které zde jezdí, jsou namakané off-roady. (Zbylá polovina jsou rozpadající se vraky, které drží už pouze silou vůle).


Většina domů, které jsme za ty tři dny viděli (celkem jich bylo 12, z nich pouze 3, které jsme před tím viděli na webu), měla slušný standard (není se čemu divit, když pronájem je 1,5 x vyšší než průměrný bulharský měsíční příjem).

Co to je standard po bulharsku?
- dům má koupelnu/y - frčí sprchy, ale nějak nepochopili, že když se člověk sprchuje, potřebuje kolem sebe trochu místa a nechce mít všechno mokré - takže zástěna žádná a sprcha vtěsněnaná mezi wc a umyvadlo. Kdyby to bylo v jednom domě, tak si řeknu, že je to nějaký omyl, ale oni to mají skoro všichni ....
- v jedné z koupelen je vana s masážními tryskami - to je další z typických prvků. Když se koupelna s vanou nevejde do domu, udělají ji v garáži. Prostě masážní vana musí být....
- Plně vybavená kuchyň v nadstandardním domě znamená dvouplotýnkový sporák, 45cm myčka, standardní trouba a lednice. Ačkoli je schodiště vedle kuchyně obloženo mramorem, spotřebiče jsou značek, které u nás necházíme v akcích nejlevnějších supermarketů. Zatím jsme neodhalili příčinu takového jednání.
- Zajímavé taky je, že v drtivé většině případů má dům užitnou plochu třeba kolem 200 m2, ale kuchyň je tak prťavá, že by se s přehledem vešla do malinké panelákové garsonky.
- Zajímavou kapitolu tvoří topení. Plyn do většiny míst není zavedený, takže možnosti jsou dvě: elektřina nebo nafta. Druhá možnost se neuvěřitelně rozšířená (prý to vychází levněji). V praxi to vypadá tak, že ve sklepě máte obrovitánské nádrže na naftu. A když majitel nemovitosti není úplně při smyslech a před vaší návštěvou dům neprovětrá, smrdí nafta v celém domě...
- Sofie je proti našim městům neuvěřitelně zadrátovaná. Elektřina ještě není schovaná pod zemí, ale všude jsou nějaké dráty. Docela drsné je například to že vedení vysokého napětí klidně vede nad rodinnými domy a nikdo s tím nemá problém...


Poznatek č. 3: Pokud máte terénní vůz (protože silnic-sama-ďura) a nevadí vám naftové překladiště ve sklepě, jistě krásný dům s krásným výhledem na Sofii najdete.







2. 6. 2012

Stav beztíže

Německá umělkyně Cornelia Konrads vytváří neuvěřitelné instalace ve volném prostoru. Vyvolávají pocit beztíže. Vznášející se polena, kameny nebo sněhové koule vytváří bezkonkurenční iluzí snového světa.