25. 10. 2011

židle

Na židli denně trávíme všichni opravdu hodně času. Židle musí být pohodlná. Když se podíváme kolem sebe, zjistíme, že je jen málo židlí, které mají v sobě navíc ještě vtip. 

Kolegové si na židli lepí nálepky. Většinou vtipné. Nálepka má pomoci odhalit, že jim židli někdo vyměnil. 

Tyhle židle jsou vtipné a krásné. Ráda bych našla čekárnu, ve které bude třeba tahle židle do rohu. 



Tahle židle je zase v podstatě "matrjoška" Nevím, jestli je pohodlná, ale zcela jistě je vtipná. 





A nakonec stolička , kterou navrhl ruský designer Vladislav Zhukovets. Krása přiznaného dřeva v kombinaci s blankytnou barvou. Dokonalé. 
Zdroj: tototu.sk

18. 10. 2011

Knihovna jako solitér

Považuji knihovnu nikoli za kus nábytku, ale za jeden z nejvýraznějších základních prvků v interiéru. Knihovny na obrázcích v katalogu nebo v showroomu jsou většinou sterilní - hřbety knih v barevnosti laděné do celkového tónu interiéru jsou nereálné. Každý, kdo má doma spoustu knih ví, že by sice mohl sterilně všechny knihy obalit do uniformních obalů, ale pak by ztratil přehled, kde kterou knihu má a hlavně ztratil by potěšení z barev.

Proto jsem vždycky nadšená, když vidím zajímavý nápad, který knihovnu skutečně bere jako centrum interiéru, jako středobod pozornosti, jako solitér, jako svého druhu obdivovanou "sochu Davida".

design: Tom Sloan, Levitate Architects
Zdroj: www.desipad.com



design: Stanislav Katz
Zdroj: www.desipad.com

design: Irina Zhanova
zdroj: www.desipad.com

design: Mans Salomonsen
zdroj: www.desipad.com

11. 10. 2011

Inspirace - jak z bedýnky ven


Nedávno jsem objevila blog STIL inspiration, kde jsem našla kromě jiných také na tuhle skříňku z bedýnek. Podobné nápady mě baví - jsou jednoduché, levné, vypadají dobře a navíc dávají interiéru duši, která mnohým dnes chybí. 




DO WHAT YOU LOVE
LOVE WHAT YOU DO
To mi zní posledních několik dnů pořád v hlavě. 


Tento obrázek si asi vytisknu a nalepím nad stůl. Mimochodem jsem ho našla na Desing*Sponge u článku, který napsala autorka, která se vzdala "dream" zaměstnání v Silicon Valley, aby se živila tím, co miluje. Obdivuji ji a doufám, že se mi podaří taky brzy udělat ten první krok na této cestě. 


9. 10. 2011

Závěsná postel?



Tahle závěsná postel vypadá bezvadně. Evokuje pocit čistoty a lehkosti. Nejsem si jistá, jestli by mi nevadilo, že se vážně houpe, ale nápad je to perfektní, provedení dokonalé. Našla jsem ji náhodně na remodelista.com

30. 9. 2011

Kdo má křeslo, ať křeslí



Staré koženkové béžové křeslo. Retro, ale takové to až nehezké. Takových těžkých koženkových lřesel v různém stádiu rozpadu je po domě víc. Tohle jsem laicky potáhla zbylou pruhovanou látkou, polštář má povlak z krajkové dečky. Babička by se možná za zničenou dečku zlobila, ale takhle se mi ta háčkovaná krajka fakt líbí, mám ji hrdě vystavenou. Na rozdíl od dečky, kterou bych asi fakt v interiéru ve své původní zamýšlené podobě nedala.... 
Kéž by mě někdo naučil, jak se správně potahují křesla, jak na to. Strašně bych to chtěla umět. Ani na internetu se moc nedá najít detailní, polopatistický postup pro laiky. 

Bublina


Nedávno jsme s dětmi udělali tabuli ze starého dřevěného kuchyňského válu. Vál má tu výhodu, že má zvýšené okraje, takže za jeden ho pověsíme a na druhý si děti odkládají křídy. Vál je polepený tabulovou folií. Jednoduché jako facka, tabule je za půl hodiny hotová i s čištěním a broušením válu.

Kousek folie zbyl a tak máme na dveřích do dětského pokoje tabulky na vzkazy. Jsou to bubliny. Před časem mě bublina na polštáři zaujala a pořád jsem uvažovala, kde bych ten motiv použila, takže teď mám radost (a děti se mnou). V pokoji jde vidět i polička. Tu jsem udělala z rámečků ze starého včelína. Pravda je, že i po pečlivém obroušení a několika vrstvách barvy med nebo vosk (nebo co to vlastně je) v hranách prolézá ven, ale je to natolik přírodní, že mi to skoro ani nevadí :-) Stěnu za rámečkem jsem natřela zbytkem modré barvy a myslím, že tak alespoň na sebe polička upozorní.


Koš na brambory


V domě je spousta starých věcí. Fascinuje mě, jak jsou krásné, i když jsou naprosto zničené. Třeba tenhle starý kovový koš na brambory. Rezavý, pokřivený, rozbitý. Chtěli jsme ho vyhodit, ale pořád jsme váhali a stál v průjezdu. Ostře žlutá barva mu dala nový prostor. Byl trochu oříšek, jak ho na strop připevnit, ale vypadá dobře. Jen teď chodbu musíme ještě trochu domyslet, je to takový samotný solitér a vypadá mírně trapně...