19. 4. 2011

Stěna žije ...

Výsledek


Ačkoli jsem malovala pracovnu už před rokem a barva, kterou na jedné stěně mám, je pořád skvělá, stěna mi připadala prázdná, potřebovala oživit. Mám jednu perokresbu, ale sama by byla ztracená a k ní jsem nenašla nic, co by s ní vypadalo hezky.

Až po přečtení posledního čísla Marianne Bydlení mi došlo, že by tam byla skvělá písmena. A taky že jo. Vytiskla jsem velká písmena a vystřihla je. Nejdřív jsem to zkusila jen s těmi papírovými, které jsem přichytila lepící hmotou. Výsledek se mi líbil, takže po pár dnech sondování, co to se mnou bude dělat, jsem udělala písmena z bílé samolepící folie.

Pro příště pozor - musí se kreslit zrcadlově obráceně :-)
Na obrázku jsou předkresleny špatně. Pak jsem všechno překreslovala jinou fixou, abych se neztratila ve čmárancích.

Papírová písmena na zkoušku
Předkreslená písmena (špatně)

Bublina

Tento polštář, který jsem našla na online shopu Supermarket, mě inspirovala k tomu, že tabulovou samolepící folii vystříhnu dětem do tvaru bubliny. Vypadá to super a když do ní budou kreslit nebo psát, dostane další významy ...

18. 4. 2011

Ložnice


V minulém článku jsem psala, že za víkend jsme původně plánovali natřít okna v ložnici a ložnici i vymalovat. Odhad byl více než špatný. Natřeli jsme rámy a byli jsme rádi, že do neděle uschnula vnější okna, abychom je mohli nasadit a nepršelo dovnitř. Minulé jaro totiž pršelo skoro pořád....

Skluz rekonstrukce tedy nabrala hned v počátcích. Ale později jsme už alespoň věděli, že všechno trvá déle, než je původně předpokládáno. Starý dům nám totiž neustále připravoval nová a nová nečekaná překvapení.

Následující víkend jsem začala malovat ložnici.  Z našeho bytu jsem předpokládala, že zakrytí podlahy, zbylých skříní, které byly uprostřed místnosti, oken, dveří, zásuvek a vypínačů, bude trvat minimálně stejně dlouho jako samotné malování.

Omyl. Původní barva se po pár tazích válečkem začala beznadějně loupat. Někde jedna vrstva, jinde dvě, v některých místech až na původní omítku. Dala jsem na lakonické konstatování tchána, že nezbývá, než stěny oškrabat. To znamená postupně stěny namočit (dělala jsem válečkem namočeným ve vodě nebo štětkou, tou se na stěny dostalo víc vody a vydžela déle mokrá) a pak oškrabat.

Rychle jsem zjistila, že je třeba namočit vždycky jen pár metrů čtverečních. Škrabání špachtlí dá zabrat, i když po první stěně už jsem získala poměrně slušný grif a někdy se povedlo jedním tahem seškrábnout pruh skoro metr dlouhý :-) Jinak totiž stěna stejně uschnula do té doby, než jsem se k inkriminovanému místu dostala a suché fakt škrabat nejde.

Pak tchán prohlásil : Tak a teď se to musí umýt, aby byla stěna (i strop) hladký, bez rýh. No, to se snadno řekne, hůř udělá. Prostě škrabání ložnice bylo horší než galeje. Samozřejmě jsem v neděli večer měla namožené všechny svaly, co v těle mám, a zjistila jsem díky tomu, že mám i svaly, o kterých jsem dosud netušila. (Předpokládám, že jinak by mě totiž celé tělo nemohlo tak bolet.) Výsledkem byla oškrabaná ložnice, mokrá omítka všude (oblečení, boty, vlasy, obličej, děti to také úspěšně roznesly po celém domě a dokonce i na zahradu.) A malování samozřejmě ještě ani nezačalo.

Oškrabaná stěna v ložnici a binec všude kolem. Srdce z lásky malujů ...
 Třetí víkend jsem skutečně ložnici konečně vymalovala. To už byla radostná činnost. Malování mě baví. Jedna stěna (která je nyní za manželskou postelí) je kávově hnědá - použila jsem zbytek barvy z pracovny v našem bytě.
Noční stolky = stoletá štokrlata :-)

Na protější stěnu jsme s dětmi namalovali podle mojí jednoduché šablony květinky. Strašně se totiž těšili, jak budou malovat. Proto jsou tak zvláštně rozházené po stěně. Jednou naše malá přes spaním koukala na květiny a prohlásila, že je to sedmička s tečkou. Zvláštní asociace na to, že ještě nechodí do školy :-)


Staré gauče byly původně v různých místnostech. Dala jsem je k sobě a ušila jim nové pruhované potahy z látky z Ikea. Myslím, že teď vypadají docela hezky.

V předzahrádce krásně kvetly narcisy, tulipány, srdíčka a nevím co ještě všechno a v tuto dobu ještě vypadala hezky (protože jsme neměli čas ani sílu na ni pak až do podzimu v podstatě sáhnout, po pár týdnech začala silně připomínat křížence boubínského pralesa a malajské džungle.)


17. 4. 2011

Okna

Celou anabázi s rekonstrukcí jsme začali v dubnu 2010. Poté, co si teta přijela pro poslední věci, které si chtěla nechat a tchýně si odnesla ty svoje. Barák, ve kterém několik let nikdo nežil a spoustu let do něj nikdo neinvestoval, byl náš.

Sedli jsme si s mužem ke kafi a mluvili o kamarádech, se kterými pravidelně jezdíme v zimě na lyže. Letos to moc nevyšlo, byli jsme komplet celá rodina nemocná. Musíme to zopakovat někdy na jaře nebo v létě a znovu se všichni sejít. Proč si pronajímat chalupu, když máme tenhle starý dům, tedy chalupu? Dohodnuto. Za tři měsíce přece musíme po víkendech dát barák dohromady, i kdybysme byli leví na obě ruce.
 
Začali jsme v ložnici. Plán zněl - tento víkend natřeme okna v ložnici a ložnici také vymalujeme. Muž se navíc ještě vrhne do bourání koupelny.

Okna jsme vysadili (byla šílená zima, takže nic příjemného) a pustili se do broušení okenních rámů a parapetů. Už byla tma, když jsme dokončili první nátěr rámu. Nic víc jsme za celý den nestihli. Rámy vypadaly v šeru perfektně.
Ráno jsme proto byli překvapení, že perfektní ani zdaleka nejsou a doufali jsme, že druhý nátěr to spraví. Druhý nátěr schnul šíleně dlouho, ale kvalitní barva udělala své. (Později jsme na dveře a futra použili barvu méně kvalitní, abychom ušetřili, ale splakali jsme nad výsledkem.)

Než druhý nátěr uschnul, spravili jsme tmel v oknech a některá z oken začali brousit. Brousila jsem vždycky venku a okna si nosila dovnitř na natírání. Obojí šlo poměrně rychle, ale tím, že se musí nechat první vrstva zaschnout, pak se může natírat okno z druhé strany, zase nechat zaschnout, natřít podruhé jednu stranu, nechat zaschnout a teprve potom natřít druhou stranu, strašně se to všechno protahovalo. Oken je v domě asi milion, jsou klasická dvojitá, takže postupně se v ložnici všude povalovala a byla opřená okna všech velikostí a v různém stádiu nátěru.

Schnutí trvá fakt příšerně dlouho.

Až budete natírat stará dřevěná okna, připravte se na tyto zádrhele:
  • na broušení si pořiďte nebo půjčte brusku. Na spodní část se lepí brusné papíry a práce s ní je snadná a výsledek mnohonásobně rychlejší a kvalitnější než pokud byste brousili manuálně brusným papírem
  • starý tmel na některých místech zřejmě nebude držet - zkuste na něj poklepat, případně mírným tlakem odloupnout nožem. Potom je třeba vypadený tmel nahradit novým
  • tmel na okna - aby se nelepil, namočte si nástroj, kterým budete tmel do okna nanášet, do oleje (normální stolní olej na smažení). Mě se osvědčilo nanášet tmel starým kuchyňským nožem a pak uhladit prstem namočeným v oleji (měla jsem tenké gumové rukavice) - výsledkem byla krásná hladká plocha.
  • natírání oken bylo rychlé. Používala jsem širší štětec, na hrany a různé prohlubně pak tenký. Stejně se mi nepodařilo udržet skleněnou výplň bez kapek. Ty jsem na závěr, ale bezprostředně po natření (později to už nejde), odstraňovala hadříkem namočeným v ředidle. Zkoušela jsem okna před natíráním oblepit malířskou páskou, ale nedařilo se mi to. Barva stejně zatékala pod pásku a okno bylo snad ještě horší.
  • Pokud natíráte ve vodorovné poloze (já měla položená okna na dřevěných "kozách"), pozor na stékání barev na dolní okraj, čehož si nemusíte hned všimnout. Jakmile byla okna finálně natřená a sklo očištěné, klekla jsem k oknu a objela suchým štětcem, abych setřela případné vzniklé kapky. Pokud kapka vznikne, musí se obrousit a místo znovu natřít. 
  • Musí se nechat dlouho schnout. Podle návodu na plechovce s barvou několik hodin až desítek hodin. To znamená, že musíte mít hodně volného prostoru, kam můžete natřená okna odkládat na zaschnutí. 
  • Pokud natíráte okna kvalitní syntetickou barvou, nejde oprat ani umýt. Proto si vyhraďte staré oblečení, které vám nebude líto skutečně zničit. 
  • Ruce nebo jinou část těla, kterou si zašpiníte syntetickou barvou, neumyjete vodou, mýdlem ani ničím podobným. Mě se osvědčilo ruce natřít silnou vrstvou krému. Po několika minutách barva začala povolovat.
I přes všechny tyto zádrhele, nově natřená strará dřevěná okna jsou nádherná. Když necháte původní kličky a panty, bude výsledek dokonalý.

Tady je trochu vidět jedno z natřených oken.

Proč to sem píšu?

Proč?
Protože je mi líto, aby moje děti jednou nevěděli, jak šíleně jsme se na baráku s mužem nadřeli :-) Taky jsem si uvědomila, že už sama nevím, jak přesně to vlastně bylo.

Dnes děti ve starém včelíně na zahradě našly starý diář, který patřil manželovu dědečkovi. Před třiceti lety si do něj zapisoval všechny významné informace o svých včelstvech. Kdy jim dal první jarní "krmení", jestli viděl Matku, kdy odebral med a kolik ho bylo. V roce 1978 dával první jarní krmení "za přitomnosti" mého muže. Tehdy mu byly 4 roky. Je to skvělé, když si člověk může přečíst zápisy, které mluví o něčem, co známe, ale z dob, které si nepamatujeme!

A proto jsem se rozhodla pro své děti napsat deník našeho starého baráku. Protože mě baví barák renovovat a pomalu se ze mne díky tomu stává odborník na malování (stěn), natírání (oken, dveří, dřevěných futer a dokonce i nábytku), broušení (všeho) a vymýšlení, jak co nejlevněji ubytovat co nejvíce přátel (kde koupit skladné a levné matrace, kde nechat ze starých péřových přikrývek udělat nové péřové polštáře a tak podobně).

Mám pocit, že teď, po roce snažení, je barák fakt super.
Dnes jsem ho fotila zvenčí.
Vypadá jako šílené neudržované doupě.
Musím upřímně přiznat, že moje nadšení velmi pozbylo na intenzitě. Ještě nás čeká moře práce.

Dům nebo barabizna?

Ale vidíte ta krásně bílá natřená okna a dveře? Ano, já vím, že nejsou pořád natřená všechna, ale to se fakt nedalo. Za rok určitě už všechna budou!

Vidíte to cihlově červené dláždění, kde je v létě zahradní nábytek? Ještě vloni v červnu tam byla udusaná hlína bývalého slepičího výběhu!

Možná vidíte i kus nového okapu!

Vlevo je zárodek okrasné květinové minizahrádky (Když jsem před pár lety koukala na nabídku v novinovém stánku, kroutila jsem nevěřícně hlavou nad tím, že někdo může číst časopisy o zahradě, přišlo mi to úplně ulítlé. V dětství jsem přímo nesnášela zahradničení, rýpání v hlíně a jako ideální mi dlouho připadal trávník, který pravidelně seká někdo jiný. A ejhle... Najednou by mi zahrada bez kytek přišla divná a protože jsem se tomu dosud vyhýbala, potřebuji rady, rady, rady.... Díky za časopisy o zahradě.)

Bohužel celek koukám, že pořád vypadá dost neutěšeně. Musím přiznat, že jsem to vůbec nevnímala a uvědomila si to až při pohledu na fotky ...

Mimochodem naše úmysly s tímto pokladem jsou následující:
a) renovovat tak, aby se v něm dalo o víkendech a prázdninách přebývat
b) neutratit za renovaci žádné nebo minimální peníze (dvě hypotéky úplně stačí...)
c) za 15 let (termín pořád posunujeme...) tento barák shodit a postavit nový, podle návrhu nějakého skvělého architekta...

Držte nám palce