22. 4. 2011

Pokojíček aneb průchoďák


 



Do koupelny se musí přes malinký pokojíček. Určili jsme ho dětem. Je tak malý, že by se do něj skoro nevešla ani normálně dlouhá postel, takže jsem koupila vysoké molitany a mají tam letiště. Původně jsem to chtěla napevno potáhnout nějakou látkou, ale nakonec tam je praktičtější napínací prostěradlo (dost často totiž zapomínají, že jsou ze zahrady jako prasátka a skočí rovnou do postele...). Ze zbytků molitanu mají kostky, které jsem látkou už potahla. Jsou super variabilní, prakticky pořád je "nějak" používají. Nejčastěji ke stavbě bunkru.

Protože se pořád těšily, až budou malovat, vymalovaly si pokoj sami. Já jen dovyplňovala spodní "trávník" a horní "oblohu" v místech, kde se jim to nepovadlo mít dokonalé. A pak v místech, kde byly barevné kaňky jsem doplnila květinky a dešťové kapky. Myslím, že z pokojíčku mají pořád radost. Letos jim ještě musíme dodělat poličku pod okno, aby si měli kam dávat "nezbytnosti".

A největší výhoda je, že když je u nás někdo na návštěvě, řádí tam všechny děti najednou :-) A děsně se jim to líbí.

Koupelna


Koupelna byl pro nás největší oříšek.
Nejdřív se muselo všechno s výjimkou wc vymlátit. Stará vana, obkladačky, dlažba. Můj muž si pěkně několik víkendů máknul. Pak srovnat podlahu (po vaně zůstala díra), pak vyrovnat zeď po obkladačkách, aby se mohly lepit nové. A před tím, než se začalo obkládat, tak oškrabat starou malbu. V koupelně se loupala nejen malba, ale strop začal prakticky celý padat. Byla tam nějak omítka na rákosovém stropě. Opět starý dům připravil nečekané překvapení.

Naštěstí můj muž je koumák komunikativní. Když stál nějakém tom hobbymarketu u superdrahých omítek a uvažoval, jak by tak asi mohl opravit strop a nestálo to majlant, vypadal asi natolik bezradně, že jej sám oslovil nějaký šikovný kolemjdoucí kutil a poradil mu, jak na to. Takže muž pak lepil perlinku na strop a furt mu to padalo... Pak došel na to, že to musí lepit po menších kusech a ne najednou. Pak už to šlo, ale nervů kolem toho bylo šílených.

Vymysleli jsme si, že uděláme sprchový kout přes celou šířku místnosti, vystavíme kousek příčky a ve zbytku budou nějaké levné sprchové dveře. A protože jsme nechtěli kupovat vaničku, potřebovali jsme zjistit, jak vyspádovat sprchový kout tak, aby se tam nedržela voda, ale odtékala do kanálku. Nikdo nám nedokázal poradit :-( v tomto případě i internet mlčel... Nicméně můj muž se nenechal odradit a prostě to zkusil logicky vymyslet. ANO, podařilo se. Voda se vůbec nikde nedrží. Dodnes nechápu, jak jemu nezkušenému řemeslníkovi, laikovi a intelektuálovi se to podařilo.

Dlažba a obklady pak už mému muži šly nádherně. Nechápu, kde to v něm bere. Poradil se s kamarádem, který se obkládáním živil, když polovině Olomouce v roce 1997 opadaly dlaždičky po povodni... a výsledek je parádní. Možná by nějaký odborník viděl nedostatky, ale pro nás je to naprosto dokonalé.

Obklady opět byly vybírány stylem - "nekoukej na vzhled, ale na cenu". Takže nejlevnější z nejlevnějších. Navíc zelené. Byla jsem z toho chvilku mírně rozčarovaná, protože se mi vůbec nelíbily, ale budiž. Ale výsledek myslím nevypadá vůbec zle.

Perla nakonec je zrcadlo. Myslím, že je úžasné. Nechali jsme ho udělat do rámu po původní kýčovité Panence Marii. Mám ho moc ráda.

20. 4. 2011

Kuchyně

Přechod staré a nové části...

Celkový pohled

Maskování otlučených kachliček

Sbírka "nálezů"

Interaktivní obraz (oblečení se dá odklopit a pod ním je ... spodní prádlo :-)

Fotogalerie











Kuchyně už byla druhá místnost, takže když se omítka začala na stropě při malování také loupat, zředila jsem barvu a celou místnost místo válečkem vymalovala klasickou malířskou štětkou. Náročnější než váleček, ale MNOHEM snadnější než škrabání :-)

Kuchyňská linka po babičce někdy z 80.let má své lepší roky za sebou, ale o nové jsme neuvažovali. Dokoupili jsme v Ikea nejlevnější skříňky, v Hornbachu pracovní desku, která spojuje starou a novou část. Do desky můj šikovný muž vyřezal otvory pro starý dřez a novou varnou desku a bylo hotovo.

Aby obě části byly propojené, na oranžovou část jsem nalepila dekoraci z bílé samolepící folie, na bílou část naopak folii oranžovou, kterou jsem nakonec polepila i oblast za sporákem (od hrnců byly otlučené obklady).

Stejnou folii jsem pak použila i na obkladačky za dveřmi (celá kuchyň je obložena kolem dokola do výše asi 1,5 m - nechápu, co tím autor chtěl říci ... ).

Linku doplňují staré bílé laminátové poličky, které nedávno vyhodila moje tetička. Nám se sem docela šikly. Jsme celá rodina "odkládací" typy.

Bílou malbu na stěně jsem doplnila oranžovou, ale tu jsem míchala sama z lahvičky zakoupené v Hornbachu za pár korun a nestojí to za to. Barva není výrazná :-( Ale zase poučení pro příště...

Teď ještě zbývá konečně namontovat nové magnetky do dvířek od linky a opravit starou skříň. Taky asi natřu na bílo židle, které máme navíc. No uvidíme, jak se bude dařit.

19. 4. 2011

Stěna žije ...

Výsledek


Ačkoli jsem malovala pracovnu už před rokem a barva, kterou na jedné stěně mám, je pořád skvělá, stěna mi připadala prázdná, potřebovala oživit. Mám jednu perokresbu, ale sama by byla ztracená a k ní jsem nenašla nic, co by s ní vypadalo hezky.

Až po přečtení posledního čísla Marianne Bydlení mi došlo, že by tam byla skvělá písmena. A taky že jo. Vytiskla jsem velká písmena a vystřihla je. Nejdřív jsem to zkusila jen s těmi papírovými, které jsem přichytila lepící hmotou. Výsledek se mi líbil, takže po pár dnech sondování, co to se mnou bude dělat, jsem udělala písmena z bílé samolepící folie.

Pro příště pozor - musí se kreslit zrcadlově obráceně :-)
Na obrázku jsou předkresleny špatně. Pak jsem všechno překreslovala jinou fixou, abych se neztratila ve čmárancích.

Papírová písmena na zkoušku
Předkreslená písmena (špatně)

Bublina

Tento polštář, který jsem našla na online shopu Supermarket, mě inspirovala k tomu, že tabulovou samolepící folii vystříhnu dětem do tvaru bubliny. Vypadá to super a když do ní budou kreslit nebo psát, dostane další významy ...

18. 4. 2011

Ložnice


V minulém článku jsem psala, že za víkend jsme původně plánovali natřít okna v ložnici a ložnici i vymalovat. Odhad byl více než špatný. Natřeli jsme rámy a byli jsme rádi, že do neděle uschnula vnější okna, abychom je mohli nasadit a nepršelo dovnitř. Minulé jaro totiž pršelo skoro pořád....

Skluz rekonstrukce tedy nabrala hned v počátcích. Ale později jsme už alespoň věděli, že všechno trvá déle, než je původně předpokládáno. Starý dům nám totiž neustále připravoval nová a nová nečekaná překvapení.

Následující víkend jsem začala malovat ložnici.  Z našeho bytu jsem předpokládala, že zakrytí podlahy, zbylých skříní, které byly uprostřed místnosti, oken, dveří, zásuvek a vypínačů, bude trvat minimálně stejně dlouho jako samotné malování.

Omyl. Původní barva se po pár tazích válečkem začala beznadějně loupat. Někde jedna vrstva, jinde dvě, v některých místech až na původní omítku. Dala jsem na lakonické konstatování tchána, že nezbývá, než stěny oškrabat. To znamená postupně stěny namočit (dělala jsem válečkem namočeným ve vodě nebo štětkou, tou se na stěny dostalo víc vody a vydžela déle mokrá) a pak oškrabat.

Rychle jsem zjistila, že je třeba namočit vždycky jen pár metrů čtverečních. Škrabání špachtlí dá zabrat, i když po první stěně už jsem získala poměrně slušný grif a někdy se povedlo jedním tahem seškrábnout pruh skoro metr dlouhý :-) Jinak totiž stěna stejně uschnula do té doby, než jsem se k inkriminovanému místu dostala a suché fakt škrabat nejde.

Pak tchán prohlásil : Tak a teď se to musí umýt, aby byla stěna (i strop) hladký, bez rýh. No, to se snadno řekne, hůř udělá. Prostě škrabání ložnice bylo horší než galeje. Samozřejmě jsem v neděli večer měla namožené všechny svaly, co v těle mám, a zjistila jsem díky tomu, že mám i svaly, o kterých jsem dosud netušila. (Předpokládám, že jinak by mě totiž celé tělo nemohlo tak bolet.) Výsledkem byla oškrabaná ložnice, mokrá omítka všude (oblečení, boty, vlasy, obličej, děti to také úspěšně roznesly po celém domě a dokonce i na zahradu.) A malování samozřejmě ještě ani nezačalo.

Oškrabaná stěna v ložnici a binec všude kolem. Srdce z lásky malujů ...
 Třetí víkend jsem skutečně ložnici konečně vymalovala. To už byla radostná činnost. Malování mě baví. Jedna stěna (která je nyní za manželskou postelí) je kávově hnědá - použila jsem zbytek barvy z pracovny v našem bytě.
Noční stolky = stoletá štokrlata :-)

Na protější stěnu jsme s dětmi namalovali podle mojí jednoduché šablony květinky. Strašně se totiž těšili, jak budou malovat. Proto jsou tak zvláštně rozházené po stěně. Jednou naše malá přes spaním koukala na květiny a prohlásila, že je to sedmička s tečkou. Zvláštní asociace na to, že ještě nechodí do školy :-)


Staré gauče byly původně v různých místnostech. Dala jsem je k sobě a ušila jim nové pruhované potahy z látky z Ikea. Myslím, že teď vypadají docela hezky.

V předzahrádce krásně kvetly narcisy, tulipány, srdíčka a nevím co ještě všechno a v tuto dobu ještě vypadala hezky (protože jsme neměli čas ani sílu na ni pak až do podzimu v podstatě sáhnout, po pár týdnech začala silně připomínat křížence boubínského pralesa a malajské džungle.)


17. 4. 2011

Okna

Celou anabázi s rekonstrukcí jsme začali v dubnu 2010. Poté, co si teta přijela pro poslední věci, které si chtěla nechat a tchýně si odnesla ty svoje. Barák, ve kterém několik let nikdo nežil a spoustu let do něj nikdo neinvestoval, byl náš.

Sedli jsme si s mužem ke kafi a mluvili o kamarádech, se kterými pravidelně jezdíme v zimě na lyže. Letos to moc nevyšlo, byli jsme komplet celá rodina nemocná. Musíme to zopakovat někdy na jaře nebo v létě a znovu se všichni sejít. Proč si pronajímat chalupu, když máme tenhle starý dům, tedy chalupu? Dohodnuto. Za tři měsíce přece musíme po víkendech dát barák dohromady, i kdybysme byli leví na obě ruce.
 
Začali jsme v ložnici. Plán zněl - tento víkend natřeme okna v ložnici a ložnici také vymalujeme. Muž se navíc ještě vrhne do bourání koupelny.

Okna jsme vysadili (byla šílená zima, takže nic příjemného) a pustili se do broušení okenních rámů a parapetů. Už byla tma, když jsme dokončili první nátěr rámu. Nic víc jsme za celý den nestihli. Rámy vypadaly v šeru perfektně.
Ráno jsme proto byli překvapení, že perfektní ani zdaleka nejsou a doufali jsme, že druhý nátěr to spraví. Druhý nátěr schnul šíleně dlouho, ale kvalitní barva udělala své. (Později jsme na dveře a futra použili barvu méně kvalitní, abychom ušetřili, ale splakali jsme nad výsledkem.)

Než druhý nátěr uschnul, spravili jsme tmel v oknech a některá z oken začali brousit. Brousila jsem vždycky venku a okna si nosila dovnitř na natírání. Obojí šlo poměrně rychle, ale tím, že se musí nechat první vrstva zaschnout, pak se může natírat okno z druhé strany, zase nechat zaschnout, natřít podruhé jednu stranu, nechat zaschnout a teprve potom natřít druhou stranu, strašně se to všechno protahovalo. Oken je v domě asi milion, jsou klasická dvojitá, takže postupně se v ložnici všude povalovala a byla opřená okna všech velikostí a v různém stádiu nátěru.

Schnutí trvá fakt příšerně dlouho.

Až budete natírat stará dřevěná okna, připravte se na tyto zádrhele:
  • na broušení si pořiďte nebo půjčte brusku. Na spodní část se lepí brusné papíry a práce s ní je snadná a výsledek mnohonásobně rychlejší a kvalitnější než pokud byste brousili manuálně brusným papírem
  • starý tmel na některých místech zřejmě nebude držet - zkuste na něj poklepat, případně mírným tlakem odloupnout nožem. Potom je třeba vypadený tmel nahradit novým
  • tmel na okna - aby se nelepil, namočte si nástroj, kterým budete tmel do okna nanášet, do oleje (normální stolní olej na smažení). Mě se osvědčilo nanášet tmel starým kuchyňským nožem a pak uhladit prstem namočeným v oleji (měla jsem tenké gumové rukavice) - výsledkem byla krásná hladká plocha.
  • natírání oken bylo rychlé. Používala jsem širší štětec, na hrany a různé prohlubně pak tenký. Stejně se mi nepodařilo udržet skleněnou výplň bez kapek. Ty jsem na závěr, ale bezprostředně po natření (později to už nejde), odstraňovala hadříkem namočeným v ředidle. Zkoušela jsem okna před natíráním oblepit malířskou páskou, ale nedařilo se mi to. Barva stejně zatékala pod pásku a okno bylo snad ještě horší.
  • Pokud natíráte ve vodorovné poloze (já měla položená okna na dřevěných "kozách"), pozor na stékání barev na dolní okraj, čehož si nemusíte hned všimnout. Jakmile byla okna finálně natřená a sklo očištěné, klekla jsem k oknu a objela suchým štětcem, abych setřela případné vzniklé kapky. Pokud kapka vznikne, musí se obrousit a místo znovu natřít. 
  • Musí se nechat dlouho schnout. Podle návodu na plechovce s barvou několik hodin až desítek hodin. To znamená, že musíte mít hodně volného prostoru, kam můžete natřená okna odkládat na zaschnutí. 
  • Pokud natíráte okna kvalitní syntetickou barvou, nejde oprat ani umýt. Proto si vyhraďte staré oblečení, které vám nebude líto skutečně zničit. 
  • Ruce nebo jinou část těla, kterou si zašpiníte syntetickou barvou, neumyjete vodou, mýdlem ani ničím podobným. Mě se osvědčilo ruce natřít silnou vrstvou krému. Po několika minutách barva začala povolovat.
I přes všechny tyto zádrhele, nově natřená strará dřevěná okna jsou nádherná. Když necháte původní kličky a panty, bude výsledek dokonalý.

Tady je trochu vidět jedno z natřených oken.